Několik rad pro rodiče puberťáka

Rada první: nesnažte se být vtipní.

I když se váš Muž plácá do stehen a Mladšímu Puberťákovi kanou slzy smíchu po tváři, Starší Puberťák shledá téměř všechno trapným. A když už se neudržíte a děláte ty humory, za žádnou cenu se neptejte, jestli jste byli vtipní. Jedinou reakcí vám bude pohrdavý dlouhý pohled jedním okem (přes to druhé visí patka).

Rada druhá: nepokoušejte se být roztomilí.

Pokud vám už bylo sedm, přestaňte si dělat culíky, používat zdrobnělinky a legračně se culit, když děláte ty své humory. Zvažte, jestli je opravdu nutné místo „kap kejks“ upéct „cupcákes“ a ještě to říkat nahlas. Ani tričko s kočičkou vám neprospěje.

Rada třetí: nepřete se o muzice.

Pochopte – to co se líbí vám, vzniklo v minulém tisíciletí. A stejně jako jste nesnášeli, když vaši rodiče stahovali volume u Prodigy a místo Pixies vám doporučovali Brontosaury „nebo aspoň toho s tim Hložkem, když už musíš poslouchat tu divočinu“, budete pro své puberťáky trapní s komentáři na Get Scared, Hoziera nebo Fall out Boy.

Rada čtvrtá: neplýtvejte přísliby.

Věty typu „pámbu Ti to oplatí na dětech“ Vašeho puberťáka nevystraší ani nemotivují. V lepším případě mu protečou uchem, v horším sklidíte ten pohrdavý dlouhý pohled jedním okem (přes to druhé, jak už víme, visí patka).

Rada pátá: neopakujte chyby svých rodičů.

To, co tenkrát nedávalo smysl vám, nemá větší logiku ani dnes. Rady „Jablíčko ti zažene žízeň“, „Když máš chuť na sladký, namaž si chleba marmeládou“, „Obleč si košilku, ať mi nenastydneš na ledviny“, případně „Vem si k tomu mlíko“, když se láduje tatrankou, jsou vlastně žádostí o jeden dlouhý pohrdavý pohled (a tak dále). A věta typu „Umyl sis ruce?“ je vstupenkou do mezigeneračních pekel.

Rada šestá: nepoužívejte jejich slang.

I když se vám to podaří správně vyslovit, v devadesáti procentech se vám to nepodaří správně použít. Jediné, co si tím zajistíte, je … pohrdavý dlouhý pohled jedním okem (a ano, přes to druhé visí patka).

Rada sedmá: nikam je neposílejte.

Ani pro čerstvé housky k jejich snídani. Pokud jste nevyužili času mezi vaším a jejich víkendovým vstáváním k tomu, abyste napekli nebo alespoň koupili (to správné) pečivo, nesnažte se je pro něj poslat. Taky vás totiž někam pošlou.

Rada osmá: nevystavujte se na sociálních sítích.

Smažte svůj profil na Fb, přestaňtě tweetovat, nepoužívejte google+. Probíráte tam totiž témata, za která se váš puberťák stydí. A probíráte je veřejně. Pokud máte profil na mimibazaru, zprovoďte se ze světa.

Rada devátá: nedělejte varianty jedné věty.

Pokud se chcete zeptat, co nového ve škole, prostě se zeptejte. To jediné, co vás čeká (dlouhý pohrdavý pohled…a tak dále), je neměnné, proč se tedy namáhat parafrázováním typu „Jak to dneska šlo?“, „Jak to jde?“ a podobně. Neobalamutíte je ani zkrácením na pouhé „Co nového?“ a dokonce ani větou „a co Fanda, pořád je to takový debil?“ se Puberťákovi do přízně nevplížíte.

Rada desátá: naučte se vnímat ocenění.

Věty „Na to, že to byla procházka, to bylo dobrý“, nebo „Na to, že je to vomáčka, se to docela dá“, jsou ve skutečnosti pochvaly! Nebuďte zbytečně nároční tam, kde to není třeba.

Rada jedenáctá: radujte se z maličkostí.

To, že vám Starší Puberťák při odchodu do školy řekne „sska spim u Marty“, je vlastně prima zpráva. Až to bude „ssem spala u Martyho“, popřípadě „bydlim teď u Martyho“, bude hůř.